Už je skoro květen

Děkuji Petě, že se nebála jet se mnou autem a také internetovému obchodu a půjčovně Šatydospolečnosti.cz za vypůjčení úžasných šatů!

Příliš rychle odkvetlá třešeň

Při procházce jsem narazila na krásnou, padlou, rozkvetlou třešeň. Bohužel, než jsme se stačily se slečnou domluvit a než se udělalo pěkně, květy přemrzly a opadaly, takže to vypadalo, že spíš než u rozkvetlého stromu jsme fotily v džungli. Ale i tak si myslím, že nějaké fotky jsou docela použitelné. A tak bych chtěla Adéle poděkovat, že se mnou měla v těhle mých počátcích trpělivost, bylo to fajn.

A chybama se člověk učí. Zapisuju si to.

Křest bez křtu

Inu, další koncertní. Vzpomínáte na nedávný článek s "něcojako" promofotkama k novýmu EP kapely Kool-Aid? Tak tady je takové pokračování příběhu a to samotný křest. Ikdyž jak píšu v nadpisu, jsou to fotky křtu bez křtu. Má se to tak, Kristýna (jakože já) je občas odkázána na poslední spoj domů a když se začně hrát o trochu později než s čím ona počítá, pak je to problém. Takže z hlavních Kool-Aid jsem slyšela/fotila jen prvních patnáct minut a křest nestihla (ale budiž mi útěchou, že to prý zas tak slavnostní nebylo). Ovšem všichni, co museli odejít dřív jako já, anebo tam vůbec nebyli, si můžou nový EP poslechnout třeba na jejich bandzonu (myslím, že se to klukům vážně povedlo, stojí to za to). A taky nesmím zapomenout na skvělou předkapelu When It Rains, kterou teď v poslední době poslouchám pořád dokola.

Na víc fotek se můžete jako vždy podívat na Kulturne.com.

Prostě Fast Food Orchestra

V poslední době nějak nestíhám sem dávat aktuální fotky. A vůbec v poslední době víc přemýšlím, než abych se do něčeho pustila a s tím nejsem úplně spokojená. Takže tady máte výběr z Fast Food Orchestra, kteří hráli na konci března ve Slávii a já se vrátím zpět k přemýšlení (a vůbec se mi nelíbí v jaký kvalitě se ty fotky nahrály).

Vzpomínky pod nánosem hlíny

Dneska tu pro vás mám fotky, které jsem vyštrachala v archivu. Je to skoro dva roky stará série z místa, který mám moc ráda. S radostí jsem se tam vracela, vždycky jsem objevila nové motivy a zátiší, které mě fascinovaly. Samozřejmě se sem vracím i s foťákem, na pár fotek se můžete kouknout v tomhle dřívějším příspěvku a zátiší s Ježíšem je bezesporu moje nejoblíbenější vůbec. Nicméně, už asi nebudu mít moc příležitostí se tam vrátit a za pár let tohle všechno pro mě budou jen hořkosladké vzpomínky. Když ale všechno dobře půjde, můžete se příští týden těšit na další fotky z tohoto místa a teď si s sebou na focení vezmu i jednu slečnu.