31. prosince 2014

Miluju veškerý souhrny, sumarizace, rekapitulace, "top" žebříčky a tak dále. Už na základce jsem si při hodinách zeměpisu nejraději prohlížela modrý atlas, kde místo klasických map byly mapy s různě vybarvenými státy podle úrovně natality nebo mortality nebo podle množství spotřeby hovězího masa na obyvatele. A proto (ikdyž tohle vlastně nemá být moc psací blog) si letos neodpustím lehký souhrn toho, co se mi v roce 2014 přihodilo, líbilo a bylo fajn.

V roce 2014...

...jsem ukončila první rok na vejšce a připadá mi jako sen, že jsem už v tom druhým.
...jsem oproti roku 2013 zdárně zvládla jízdu autobusem bez panických záchvatů a tak tedy už s sebou nemusím nosit "dýchací pytlík".
...jsem byla odmítaná, ale také jsem odmítala (kdybych měla tenhle rok vystihnout jedním slovem, bylo by to "odmítnutí").
...to většinou bylo takový jalový.
...byli pro mě největším hudebním objevem Crystal Fighters (jó, ty tu ještě párkrát zmíním)
...jsem zažila svoje největší hudební zážitky vůbec. Obojí bylo na Trutnově, jen nevím, co mě přivedlo do větší euforie. Patti Smith v pátý řadě anebo Crystal Fighters na prohýbajících se lavičkách? Fakt nevím. Vím jen, že obojí bylo bez nadsázky neuvěřitelný.
...jsem nejčastěji poslouchala právě od Crystal Fighters desku Cave Rave.
...jsem zažila největší party na filmovým festivalu v Písku (byla to sice jedna z mála party v tomhle roce, ale pro mě nejlepší).
...jsem si zkusila několik prací (hlavně bych chtěla zmínit zajímavou zkušenost s prací stewardky ve Student agency a pak taky mojí současnou práci v kavárně, kterou mám moc ráda).
...jsem si nechala udělat první tetování.
...pro mě byla největším a nejsilnějším zážitkem návštěva výstavy Hermanna Nitscheho v Nitsch museum (neuvěřitelný, jaký množství rozporuplných emocí a pocitů to ve mě vyvolalo, zase jsem si vyzkoušela svoje hranice).
...byla moje nejoblíbenější výstava Kateřiny Šedé v Domě umění (hlavně asi kvůli tomu, že jsem měla možnost být u její instalace a setkat se s Katkou osobně).
...jsem poprvé byla na pánském striptýzu.
...jsem poměrně dost zkrátila svoje vlasy.
...jsem poprvé fotila v ateliéru.

Díky a v roce 2015 jen to nejlepší.



A víte vy vlastně, že taky instagramuju?


30. prosince 2014

Maturitní ples oktávy gymnázia Česká. Setkala jsem se s bývalými učiteli, spolužáky. Takže možná zas pomalu beru maturáky na milost. Minulý rok mě totiž všechny hrozně nudily, ale letos to bylo lepší. Ovšem to pořádně uvidim, až se na nějakej vydám bez foťáku na krku. Jo a taky jsem se tady zařekla, že už nikdy nebudu maturáky fotit. Uvidíme, jak dlouho mi tohle vydrží...

A vlastně, tohle byl první ples s Bohoušem! (takže ještě pořád objevuju jeho limity)

























28. prosince 2014

Víte, dost jsem se bála. Přeci jenom, fotit dvacet lidí naráz je něco jinýho, než si vzít do parády jednoho člověka. A taky nejsem úplně organizační typ, takže zorganizovat víc jak tři lidi naráz mi moc nejde. Nicméně to nebylo vůbec špatný a já si ráda odškrtla další jakousi "foto-škatulku". Zrovna pracuju i na fotkách z jejich maturáku, takže tyhle tváře tu nevidíte naposled.


25. listopadu 2014

Po delší době pro vás zas něco mám. Tohle je Simča. Mám moc ráda to, s jakou samozřejmostí dokáže nosit dohromady martensky, podkolenky a šaty.

Asi fotim v poslední době zas o trochu míň, než bych chtěla. A moc mi chybí focení koncertů. Ale hlavně, hlavně bych si zase hrozně ráda dala nějakou reportáž. Každopádně v zásobě ještě nějaký věci mám a plánů je taky dost. Dneska jsem fotila tablo čtvrťákům z Český, v prosinci mě čekaj dva maturáky a pořád nemůžu dostat z hlavy jedno místo, kam bych ráda vzala nějakou slečnu. Bohužel ranní mlhy k tomu teď už asi nebudou...

Jó a taky sníh! Nemůžu se dočkat, až napadne!






2. listopadu 2014

Pohádka o tom, jak si Červená Karkulka ochočila vlka. No dobře, tak nějak počítám s tím, že mi toho vlka věřit nebudete. Ale Karkulka byla opravdová. Měla i domácí bábovku a lahev vína. Jen tak jsem jí potkala v lese. A nakonec se nechala překecat i k trochu civilnějším fotkám.






15. října 2014

Však už to znáte. Fotky, který se mi nikam nevešly, ale já je tu chci mít. Cesty z autobusu domů, Bílá sobota a Třeboň. Někdy kýč hodně a jindy jen drobet. Prostě jako můj život.

A ode dneška začínám vynechávat nadpisy, protože mi nejdou a jenom mě štvou. Tak.

Soundtrack k první polovině roku:
Dusty Springfield a její Son Of A Preacher Man (plus celý soundtrack z Pulp Fiction)
Layla (ale jen unplugged) a vůbec Eric Clapton
Regina Spektor a That Time
Billie Jean od Michaela Jacksona
Cokoli od The Peacocks (stejně jako během uplynulých pěti let)








10. září 2014

Prach jsi a v prach se obrátíš

Ošklivá, ošklivá fotografka! Nesmíš fotky upravovat tak dlouho. Styď se!

Ano, stydím se. Měsíc a půl to je fakt moc. Už jen kvůli Ladě, která byla jedna z nejlepších modelek, co se mnou kdy fotila. Vůbec se nestyděla pózovat, chvíli až tančila. To mě lehce vyvedlo z míry, neboť měla víc kuráže než já. A pak člověk dostane pocit, že zdaleka nedokázal využít potenciálu toho úžasného místa a slečny modelky a vůbec nemá chuť se těm nepovedeným fotkám věnovat, ikdyž to ve skutečnosti vlastně není zas tak hrozný. Taky se vám to někdy stává?






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...