Největší krize je zažehnána. Tedy rozuměj, ta pětiminutová myšlenka prodat foťák je pryč. Ano, nějakou dobu po majálesu jsem chtěla Bohouše pověsit na hřebík, protože jsem nevěděla jak dál a neměla žádnou motivaci. Ale nevzdala jsem to. Stále sice nevím jakým směrem se dál dát a proč to vlastně dělám, ovšem co bych já dělala bez foťáku, žejo. (Bystřejší si všimli, že je mám i pojmenovaný.) Usoudila jsem, že nezbývá nic jiného než prostě jen fotit a třeba se to časem nějak ukáže. Jistě, myslela jsem i na to, že by tohle mohl být vrchol mého "umu", ale pokud to tak je, tak teď rozhodně není vhodná doba si tu smutnou zprávu připouštět.
Vyvolala jsem další kinofilm, ale asi Kristián moc dobře netěsní a vnikalo do něj někudy světlo, tak se moc fotek nevyvedlo. Dobrých bylo těhle několik snímků z Krumlova, kam jsme si udělaly s holkama výlet do fotoateliéru Seidel. Pronajaly jsme si na hodinu ateliér, kde jsme měly k dispozici všechny ty kostýmy a rekvizity a mohly fotit. Prostě paráda!
Žádné komentáře:
Okomentovat